EMA Vás zve k nevšednímu divadelnímu zážitku.
Od ledna je v Ateliéru 21 k vidění divadelní inscenace EMA, kterou na námět povídky Emma Zunzová autora Jorge Luise Borgese zpracoval divadelní režisér Pavel Gejguš.
Premiéra byla skvělá, atmosféra přátelská a to ticho po skončení inscenace vypovídalo o tom, že EMA divákům předala přesně to, co měla.
Inscenace má neobvyklý formát bytového divadla pro 20 hostů. Ateliér 21 Vás přenese do textilní továrny, ve které Vám Ema bude vyprávět svou neuvěřitelnou příhodu. V našem příběhu jsou Emy rovnou tři – Terezie Holubová, Eva Štěpandová a Ema Matýsková v příběhu plném krásných vzpomínek na dětství, který postupně přechází v trpkou současnost.
“Jediné, co se děje a bude bez konce dít, je smrt mého otce.”
Jak málo stačí, aby se v nás probudily zapomenuté vzpomínky, zapomenutá bolest, zapomenuté trápení? Kde je naše hranice mezi tím, co je správné, a činem, který nám dokáže ulevit od bolesti? Ema už to ví a ráda se s Vámi o svůj příběh podělí.
Dopřejte si netradiční divadelní zážitek a rezervujte si svou židli přes e-mail: ema@atelier21.cz nebo na telefonním čísle 724 438 331.
Více o inscenaci EMA a aktuální termíny repríz zde.
Těšíme se na Vás.
Děkujeme za Vaše skvělé ohlasy!❤️
- Ema je žena, Ema je dítě, Ema je život i smrt. Ema je plná energie. Na malém prostoru Ateliéru 21 jste její součástí. Vtáhne vás do děje, ohromí, překvapí, zasáhne naplno. Emu musíte zažít. Emu musíte vidět znovu.
- S velkým zaujetím jsem sledoval příběh mladé ženy, která se rozhodla provést svůj odvážný plán pomsty. Velmi jednoduchými a přitom účinnými prostředky se tvůrcům podařilo vtáhnout mě do děje tak, že jsem se přenesl do Argentiny a doby, do které Borges umístnil děj své povídky Ema Zunzová. Soustředěné a sugestivní výkony všech tří Em mi udělaly radost a přispěly k tomu, že návštěva Ateliéru 21, ve kterém se tato inscenace odehrává, zůstane v mé paměti hodně dlouho.
- Nedá se to popsat. To prostě musíte zažít. Je to naprosto jiná atmosféra než jakou znáte z představení v klasickém divadle. Díky úžasnému prostředí se ponoříte do děje, stanete se jeho součástí, máte pocit, že Emoce hlavní hrdinky celého příběhu jsou vaše vlastní. Chcete s ní křičet, plakat, obejmout ji… Už vím, jak bych to popsala jedním slovem: DECHBEROUCÍ.
- Silný zážitek z představení EMA provedeného formou bytového divadla podle povídky Jorge Luise Borgese. Vzhledem k prostorovým možnostem Ateliéru 21, do kterého bylo třeba umístit jeviště i hlediště, bylo vnímání výkonu tří hereček Terezie Holubové, Evy Štěpandové a Emy Matýskové opravdu bezprostřední. Příběh Emy Zunzové začíná vzpomínkami na idylické dětství a mládí, které končí zprávou o otcově podezřelé smrti. V následujícím ději gradují události, které spějí až k dramatickému závěru. „Byla to skutečně neuvěřitelná příhoda, ale všichni ji vzali na vědomí, protože byla v podstatě pravdivá. Pravdivý byl tón hlasu Emmy Zunzové. Pravdivý byl její osud. Pravdivá byla její nenávist. Pravdivá byla také pohana, kterou utrpěla.“
- Sedět na vzdálenost doteku dlaně od strhujícího kolotoče emocí, životních zvratů, rozhodnutí a následků, kterým Ema čelí, byl zážitek, který se mi vryl hluboko do duše. Do míst, kde člověk světlo pouští jen nerad. Ema je fascinující, křehká i nespoutaná, zranitelná i zraňující. Trestanec i žalobce. Rozhodnutá vzít si zpět vše, co jí kdy bylo vzato a cestou strhne cokoliv co je poblíž, včetně diváka a jeho vlastních obvinění, studu i obav. Po hodině, během které jsem několikrát chtěla utéct, jenže nebylo kam, sedíte s divoce bijícím srdcem, v hlavě kráter otázek a dojmů. Nic nemusí být takové, jaké se na první pohled zdá. Svěží vůně mandarinky může být ve skutečnosti jen shnilá slupka zakamuflovaná nánosem vybájených snů. Ema se zbavuje starých mimikrů aby mohla obléci nové, daleko rafinovanější, jenomže ani ty jí nepomohou uniknout pravdě. I přes tíživou atmosféru, kterou Ema vytvoří svítí, nutno dodat, že s odstupem, jasné poselství. Pomsta tolik vytoužené vysvobození nakonec nepřinese. Bolest plodí jen další bolest. A tak je na každém z nás, jak si otázku, která nervózně visí ve vzduchu, zodpoví. Jak z toho tedy ven? Jak žít dál? S Emou ulehám už několikerý večer a stále přicházím na nové pohledy, které v náznacích odkrývá. Vadí mi jediná věc. Viděla ji jen hrstka lidí v mém okolí a já ji přitom tak moc potřebuji sdílet. Vemte kuráž do hrsti a jděte na Emu!